Lépe udržet nepřítele v poli, než ho pak vyhánět z vlastního domu

Zulujské přísloví

Nejčastější patogeny koní

Doby epidemií vozhřivky a hřebčí nákazy, kdy nakažení koně byli likvidováni po stovkách a po tisících, jsou chválabohu zažehnány. V našem povědomí zůstávají jen díky vzpomínkám pamětníků, jejich klinické příznaky známe pouze ze zrnitých černobílých fotografií a obyvatelé našich stájí se této hrozby již nemusí obávat.

Přesto však v koňské populaci koluje určitý počet původců onemocnění (tzv. patogeny), s nimiž je třeba počítat a které není radno podceňovat. V zásadě dělíme patogeny podle typu na viry, bakterie, plísně a parazity. Moderní veterinární medicína disponuje prostředky, kterými lze proti onemocněním, způsobeným těmito patogeny, bojovat. Jedním z nich je preventivní péče, která kromě znalosti aktuální nákazové situace zahrnuje vakcinační a antiparazitární plán.

Každý chovatel a majitel by měl být obeznámen s možnostmi preventivní péče, dílem pro zachování zdraví vlastního stáda, dílem pro udržení, případně zlepšení zdravotního statutu celé koňské populace.

Virózy

Chřipka (angl. equine influenza, něm. Pferdestaube) je vysoce infekční onemocnění, postihující zejména horní cesty dýchací. Koně se nakazí přímým kontaktem (tzv. nose-to-nose infection) nebo infekčním aerosolem, který vzniká při kašlání. Klinické příznaky se podobají ekvivalentnímu onemocnění u lidí - apatie, nechutenství, snížená výkonnost, zvýšená tělesná teplota až horečka (40°C), suchý drsný kašel a vodnatý výtok z obou nozder, který se posléze mění na šedožlutý hlen.

Postižené zvíře vylučuje virus průměrně deset dní, během této doby imunitní systém vytvoří virusneutralizační protilátky a dochází k uzdravení. Závažnější průběh může mít chřipka u hříbat, starých koní a koní s poruchou imunity. U vakcinovaných jedinců byl prokázán lehčí průběh a kratší doba vylučování viru - tedy snížená možnost nakažení ostatních koní.

Nebezpečí onemocnění chřipkou spočívá jednak v rychlosti šíření - často onemocní během krátké doby celá stáj, poklesu výkonnosti (dostihoví koně v tréninku) a v možnosti výskytu komplikací (zápal plic, dušnost). Jedním ze základních preventivních chovatelských opatření je izolace nově příchozích koní před zařazením do stáda. U koní, kteří se zúčastňují sportovních nebo chovatelských akcí, je veterinární správou vyžadován doklad o vakcinaci podle platných vakcinačních schémat.

Herpesvirová onemocnění (virová rhinopneumonie, virové zmetání klisen, koitální exantém) se vyznačují schopností přetrvávat v organismu po prodělané infekci (tzv. latence). Uvádí se, že 75 až 90% dospělých koní prodělalo herpesvirovou infekci. Tito koně jsou doživotně nosiči viru, přestože se u nich zřídkakdy projevují klinické příznaky.

Existuje pět kmenů (EHV 1-5), nicméně závažná onemocnění způsobují pouze dva z nich. EHV-4 způsobuje tzv. virovou rhinopneumonii, což je onemocnění dýchacích cest podobné chřipce. Vážněji postihuje novorozená hříbata, odstávčata a ročky. Onemocnění se projevuje kolísající tělesnou teplotou, výtokem z nosu, namáhavým dýcháním. Stejně jako u chřipky zde hrozí riziko sekundárních infekcí, které ohrožují život pacienta.

Stálým strašákem je pro chovatele a majitele březích klisen po celém světě tzv. virové zmetání (angl. red-bag abortion), způsobované infekcí příbuzným virem EHV-1. Ke zmetání dochází v poslední třetině gravidity poté, co se virus pomnoží v krevním oběhu matky a způsobí předčasné odloučení placenty. Virus se přenáší stejně jako EHV-4 a virus chřipky infekčním aerosolem a přímým kontaktem. K prvnímu pomnožení viru dochází rovněž na sliznicích dýchacího aparátu, krevní oběh je zasažen, pouze pokud selže slizniční imunita (viz níže). Nebezpečí tohoto onemocnění tkví zejména v možnosti výskytu až 90% zmetání v postižených skupinách chovných klisen (tzv. abortion storms v roce 1989 v Kentucky, USA) a s tím spojenými ekonomickými důsledky.

Vakcinační schémata proti virovým onemocněním se liší v závislosti na typu použité vakcíny. Pro získání zákonem stanovené imunity proti chřipce u sportovních koní je třeba dodržet postup primovakcinace - revakcinace - booster, což znamená tři dávky v intervalu 2 - 4 týdny mezi první a druhou a 12 týdnů mezi druhou a třetí aplikací. Další boosterové dávky pro udržení imunity se opakují každoročně (před začátkem sezóny), u koní účastnících se akcí pod patronátem FEI každých 6 měsíců.

Na rozdíl od vakcinace proti chřipce u sportovních koní není očkování proti herpesvirovým onemocněním povinné. Majitelé sportovních koní nevyužívaných k chovu většinou argumentují tím, že herpesvirový abort se u jejich S-parkurového valacha těžko vyskytne a že herpesvirová rhinopneumonie u dospělých koní probíhá téměř bez příznaků, tak proč platit drahou vakcínu. Problém může nastat v okamžiku, kdy jejich valach, který je bezsymptomním nosičem viru, přijde do kontaktu se skupinou chovných klisen.

Vakcinace proti EHV-1 je proto rozhodně doporučitelná u chovných klisen před připuštěním a do 5. měsíce gravidity.

Na českém trhu jsou dostupné vakcíny několika výrobců, všechny působí na stejném principu a mají podobné složení. Účinnou látkou je inaktivovaný virus, který působí na buňky imunitního systému. Takto získaná slizniční imunita pak funguje jako bariéra při infekci divokým virem. Účinnost jednotlivých typů je ověřená výrobcem, vakcíny se aplikují injekčně, hluboko do svaloviny krku. Ve Velké Británii je dostupná rovněž intranasální vakcína (aplikuje se na sliznici dutiny nosní, odpadá nutnost injekce).

Onemocnění způsobená bakteriemi

Tetanus je pro koně potenciálně smrtelné onemocnění. Původcem je anaerobní bakterie Clostridium tetani, která je ve vysokém počtu přítomná ve střevní mikroflóře lichokopytníků. Daří se jí v prostředí s nedostatkem kyslíku, což mohou být například hluboké bodné rány, rány způsobené cizí tělesa penetrujícím do kopytní škáry (hřebík v kopytě), prázdná zubní lůžka při přezubování u hříbat. Bakterie produkují velmi silný toxin, který působí na nervová zakončení ve svalech, což se projevuje křečemi. Typická je neochota k pohybu, spazmus žvýkacích svalů, tuhý krk, namáhavé dýchání, výhřez třetího víčka. Příznaky se prohlubují při vnějších podnětech (tlesknutí, rozsvícení světla), v závažných případech pacient leží na boku s napjatými končetinami. Smrt nastává udušením v důsledku ochrnutí dýchacích svalů.

Tetanus lze léčit, a pokud je pacient schopen sám se napít, prognóza je dobrá. U ležících pacientů je mortalita 80%. Léčba je nákladná a dlouhodobá, proto je výhodnější zaměřit se na prevenci. Vakcína je u nás dostupná v kombinaci chřipka - tetanus, účinnou látkou je tetanový toxoid (toxin zbavený toxického účinku). Při chirurgických zákrocích (kastrace, operativní řešení kolik) a u koní s neznámou vakcinační historií se aplikuje jednorázová injekce protitetanového séra.

Onemocnět tetanem může každý teplokrevný obratlovec (tedy i člověk), ačkoli nejcitlivější jsou vůči němu koňovití. Proto je u lidí pracujících s koňmi (a rovněž u jejich psů) doporučitelná vakcinace. Humánní lékaři doporučují v těchto případech zkrátit interval mezi revakcinacemi z patnácti na deset let.

Mykózy (onemocnění způsobená plísněmi)

Dermatofytóza (angl. ringworm, lidově herpes) je plísňové onemocnění kůže způsobené mikroorganismem Trichophyton mentagrophytes a dalšími. Projevuje se většinou nesvědivými okrsky vypadané srsti zejména na hlavě, plecích, v sedlové krajině a pod podbřišníkem. Onemocnění není životu nebezpečné, ovšem pro svou vysokou nakažlivost a možnost přenosu na člověka je povinné hlášením. Přenáší se přímým kontaktem, postroji a stájovými potřebami (deky, ohlávky, holicí strojky).

Existuje vakcína proti dermatofytóze, nicméně její účinnost je diskutabilní. Přesto se používá jako doplňková terapie k antifungálním přípravkům při vypuknutí infekce. Ve Velké Británii je dermatofytóza metlou dostihových stájí, zejména mladí koně do 4 let jsou často postiženi.

Parazitózy

Mezi vnitřní parazity koní patří zejména zástupci třídy hlístice (Nematoda). Z těch nejznámějších, vyskytujících se i na území ČR jsou to: škrkavky, velcí a malí strongylidi, roupi a žaludeční střečci.

Škrkavky (Parascaris equorum) jsou problémem u koní do 15 měsíců věku, u starších se proti infestaci vytváří imunita. Jedná se o parazity stěny tenkého střeva velikosti 1 - 40 cm (nejčastěji velikosti tužky). Hříbě se nakazí pozřením mikroskopických vajíček obsahujících infekční larvu. V tenkém střevě larvička prochází stěnou střevní a migruje přes játra a plíce do horních cest dýchacích. Při vykašlávání je část migrujících larev spolknuta, usadí se znovu v tenkém střevě, kde dospívají a produkují další vajíčka. Vajíčka odchází s trusem, zamořují pastvinu a cyklus se opakuje. Tento vývoj trvá 10 - 12 týdnů.

Hříbata zamořená škrkavkami jsou apatická, hubnou, mají hrubou srst, velké břicho, časté koliky, někdy průjmy s krví, způsobené škrkavkovým toxinem. Migrace larev plicní tkání může způsobovat horečku a příznaky respiratorního onemocnění nereagujícího na podání antibiotik. Nejnebezpečnější komplikací je závažná kolika, způsobená hromadným uvolněním škrkavek a následným ucpáním střeva, objevující se do 24 hodin po podání antiparazitika.

Zbavit se škrkavek není vůbec jednoduché, jednorázové ošetření perorálními anthelmintiky mnohdy nestačí. Vajíčka škrkavek přežívají v prostředí až 10 let a jsou velmi odolná vůči desinfekci. Jednou z možností je pravidelně odklízet z pastvin trus a kompostovat jej při vysokých teplotách několik dní.

Velcí strongylidi (Strongylus vulgaris, S. equinus, S. edentatus), v minulosti původci vážných problémů, se v současné době díky používání moderních anthelmintik vyskytují jen vzácně. Jsou to paraziti tlustého střeva, jejich larvy migrují ve střevních cévách, játrech, slinivce, a při silné infestaci mohou způsobovat průjmy, záněty pobřišnice a kolikové stavy.

Malí strongylidi (Cyathostominae) jsou paraziti načervenalé barvy, velikosti několika milimetrů, kteří se vyvíjejí uvnitř stěny tlustého střeva. Uvolňování dospělých jedinců ze stěny střeva je doprovázeno vlnami průjmů s krví, hubnutím a podkožními otoky. Nejvíce ohroženou skupinou jsou ročci na pastvině, dospělí koně fungují jako rezervoár infekce.

Tasemnice (Anoplocephala perfoliata, A. magna, Paranoplocephala mamillata) jsou ploší červí velikosti drobné mince. Jejich vývoj probíhá přes tzv. mezihostitele, kterým je půdní roztoč. Tasemnice se usazují na přechodu tenkého a slepého střeva a mohou způsobit koliku s vchlípením anebo rupturu střeva, což je fatální komplikace. Problémem je stoupající odolnost tasemnic vůči používaným anthelmintikům.

Z ostatních vnitřních parazitů koní, kteří se vyskytují spíše výjimečně, reagují na podání anthelmintik a obecně nezpůsobují závažné změny zdravotního stavu, jmenujme druhy Strongyloides sp., Oxyuris sp., Gasterophilus sp., Habronema sp.

Při boji s vnitřními parazity nám pomáhají jednak chovatelská opatření (odstraňování trusu z pastvin, případně vláčení, střídání pastvy s přežvýkavci, oplůtková pastva, sekání nedopasků a přesouvání napajedel), jednak léčiva s antiparazitárním účinkem. Dělíme je do několika skupin:

benzimidazoly (fenbendazol, mebendazol) jsou výhodné pro svou malou toxicitu, nicméně nepůsobí na škrkavky a malé strongylidy

avermektiny (ivermectin, moxidectin) mají dlouhý poločas rozpadu v prostředí (až 260 dní), zvyšuje se výskyt rezistencí u škrkavek, malých strongylidů a roupů

praziquantel spolehlivě působí na tasemnice

pyrantel zatím u nás nedostupný (v zahraničí pod názvem Strongid), účinný na vývojová stadia všech vnitřních parazitů

Je vhodné při odčervování dodržovat několik základních pravidel:

koně chované v jedné skupině odčervujeme současně

nově příchozí koně odčervujeme před zařazením do stáda

dodržujeme dávkování uvedené výrobcem, šetřit nemá smysl

racionální je odčervovat 2x ročně a střídat skupiny účinných látek

Poučení chovatelé, kterým záleží na zdravotním stavu jejich koní stejně, jako na minimálním zatěžování životního prostředí, mohou využít tzv. cílené strategické dehelmintizace. Jedná se o parazitologické laboratorní vyšetření trusu všech koní ve skupině. Podle výsledků vyšetření se vypracuje individuální plán s minimální spotřebou léků. Tento způsob je velmi efektivní, ekologický a v dlouhodobém výhledu ekonomicky výhodný.