Jistě každý majitel domácí šelmy masožravé psovité či kočkovité se nejednou zamýšlí nad tím, jak svého šampióna nejlépe nakrmit.

Uvařit kuřátko s mrkvičkou, nasypat z pytlíku hrst granulí, případně shánět mražené skopové vnitřnosti pro BARF, v čem je víc lásky a zodpovědnosti? O tom se v chovatelských kruzích vedou ohnivé diskuze a samozřejmě každý poučený majitel se zapřísahá, že jeho metoda je ta nejlepší.

Veterinární medicína

Ovšem…co na to moderní veterinární medicína? Doporučují Vám veterináři drahé granule jen proto, že chtějí vydělat? Nebo je to spíš proto, že každý zodpovědný veterinární lékař sleduje pokrok v oboru a zajímá se o výsledky nejnovějších studií a výzkumů, a to nejen v oblasti výživy?

Pokud půjdeme po stopách domácích mazlíčků a jejich žaludků před sto lety, zjistíme, že velká většina psů byla krmena „zbytky od stolu“ (a naprostá většina koček nebyla krmena vůbec – co si neulovíš, to nemáš). Jistě ještě dnes si spousta z vás vzpomene na „babičky Punťu – na řetězu u boudy, každý večer dostal rohlíky rozmáčené v mléce – a v životě nemarodil!“ a tak všelijak podobně. Čtenáři Jamese Herriota a milovníci kynologické klasiky Lassie se vrací si jistě vzpomenou na krmné metody a fígle, které používali tito literární hrdinové. Průměrný věk psa byl v roce 1910 pouze pět let(!!!), v roce 1950 to bylo 7,5roku. Dnešní průměrné hodnoty se pohybují kolem dvanácti let u psa a patnácti u kočky chované doma. Tento vzestup můžeme jistě připsat pokroku, kterým veterinární medicína obecně během dvacátého století prošla, nicméně nezanedbatelnou stopu zanechal rovněž vývoj v oblasti veterinární výživy a dietetiky.

Kočka nebo pes

Nyní pár obecných údajů, které se nemění. Kočka i pes jsou masožravci, nikoli však stoprocentní. U kočky je potřeba živočišné bílkoviny asi o 20% vyšší než u psa. Zuby obou druhů jsou uzpůsobeny k trhání, nikoli žvýkání. Žaludek psa a kočky má schopnost roztažení při přijetí většího množství potravy naráz (na rozdíl např. od žaludku koně, ten je přizpůsoben kontinuálnímu příjmu malého množství potravy – celodenní pastva). Metabolismus je u šelem relativně rychlý a intenzivní. Významnou roli ovšem hrají meziplemenné rozdíly (čivava x československý vlčák, orientální plemena koček x britská modrá). Rovněž kastrace má vliv na intenzitu metabolismu. Zjednodušeně řečeno – kastrovaná zvířata mají „pomalejší“ metabolismus a ze stejné krmné dávky budou ukládat více do tukových zásob, než intaktní zvíře.