Mezi vnitřní parazity koní patří zejména zástupci třídy hlístice (Nematoda). Z těch nejznámějších, vyskytujících se i na území ČR jsou to: škrkavky, velcí a malí strongylidi, roupi a žaludeční střečci.

Škrkavky 

(Parascaris equorum) jsou problémem u koní do 15 měsíců věku, u starších se proti infestaci vytváří imunita. Jedná se o parazity stěny tenkého střeva velikosti 1 – 40 cm (nejčastěji velikosti tužky). Hříbě se nakazí pozřením mikroskopických vajíček obsahujících infekční larvu. V tenkém střevě larvička prochází stěnou střevní a migruje přes játra a plíce do horních cest dýchacích. Při vykašlávání je část migrujících larev spolknuta, usadí se znovu v tenkém střevě, kde dospívají a produkují další vajíčka. Vajíčka odchází s trusem, zamořují pastvinu a cyklus se opakuje. Tento vývoj trvá 10 – 12 týdnů.

Hříbata zamořená škrkavkami jsou apatická, hubnou, mají hrubou srst, velké břicho, časté koliky, někdy průjmy s krví, způsobené škrkavkovým toxinem. Migrace larev plicní tkání může způsobovat horečku a příznaky respiratorního onemocnění nereagujícího na podání antibiotik. Nejnebezpečnější komplikací je závažná kolika, způsobená hromadným uvolněním škrkavek a následným ucpáním střeva, objevující se do 24 hodin po podání antiparazitika.

Zbavit se škrkavek není vůbec jednoduché, jednorázové ošetření perorálními anthelmintiky mnohdy nestačí. Vajíčka škrkavek přežívají v prostředí až 10 let a jsou velmi odolná vůči desinfekci. Jednou z možností je pravidelně odklízet z pastvin trus a kompostovat jej při vysokých teplotách několik dní.

Velcí strongylidi 

(Strongylus vulgaris, S. equinus, S. edentatus), v minulosti původci vážných problémů, se v současné době díky používání moderních anthelmintik vyskytují jen vzácně. Jsou to paraziti tlustého střeva, jejich larvy migrují ve střevních cévách, játrech, slinivce, a při silné infestaci mohou způsobovat průjmy, záněty pobřišnice a kolikové stavy.

Malí strongylidi 

(Cyathostominae) jsou paraziti načervenalé barvy, velikosti několika milimetrů, kteří se vyvíjejí uvnitř stěny tlustého střeva. Uvolňování dospělých jedinců ze stěny střeva je doprovázeno vlnami průjmů s krví, hubnutím a podkožními otoky. Nejvíce ohroženou skupinou jsou ročci na pastvině, dospělí koně fungují jako rezervoár infekce.

Tasemnice 

(Anoplocephala perfoliata, A. magna, Paranoplocephala mamillata) jsou ploší červí velikosti drobné mince. Jejich vývoj probíhá přes tzv. mezihostitele, kterým je půdní roztoč. Tasemnice se usazují na přechodu tenkého a slepého střeva a mohou způsobit koliku s vchlípením anebo rupturu střeva, což je fatální komplikace. Problémem je stoupající odolnost tasemnic vůči používaným anthelmintikům.

Z ostatních vnitřních parazitů koní, kteří se vyskytují spíše výjimečně, reagují na podání anthelmintik a obecně nezpůsobují závažné změny zdravotního stavu, jmenujme druhy Strongyloides sp., Oxyuris sp., Gasterophilus sp., Habronema sp.

Při boji s vnitřními parazity nám pomáhají jednak chovatelská opatření (odstraňování trusu z pastvin, případně vláčení, střídání pastvy s přežvýkavci, oplůtková pastva, sekání nedopasků a přesouvání napajedel), jednak léčiva s antiparazitárním účinkem. Dělíme je do několika skupin:

Je vhodné při odčervování dodržovat několik základních pravidel:

Poučení chovatelé, kterým záleží na zdravotním stavu jejich koní stejně, jako na minimálním zatěžování životního prostředí, mohou využít tzv. cílené strategické dehelmintizace. Jedná se o parazitologické laboratorní vyšetření trusu všech koní ve skupině. Podle výsledků vyšetření se vypracuje individuální plán s minimální spotřebou léků. Tento způsob je velmi efektivní, ekologický a v dlouhodobém výhledu ekonomicky výhodný.