Chřipka

 (angl. equine influenza, něm. Pferdestaube) je vysoce infekční onemocnění, postihující zejména horní cesty dýchací. Koně se nakazí přímým kontaktem (tzv. nose-to-nose infection) nebo infekčním aerosolem, který vzniká při kašlání. Klinické příznaky se podobají ekvivalentnímu onemocnění u lidí – apatie, nechutenství, snížená výkonnost, zvýšená tělesná teplota až horečka (40°C), suchý drsný kašel a vodnatý výtok z obou nozder, který se posléze mění na šedožlutý hlen.

Postižené zvíře vylučuje virus průměrně deset dní, během této doby imunitní systém vytvoří virusneutralizační protilátky a dochází k uzdravení. Závažnější průběh může mít chřipka u hříbat, starých koní a koní s poruchou imunity. U vakcinovaných jedinců byl prokázán lehčí průběh a kratší doba vylučování viru – tedy snížená možnost nakažení ostatních koní.

Nebezpečí onemocnění chřipkou spočívá jednak v rychlosti šíření – často onemocní během krátké doby celá stáj, poklesu výkonnosti (dostihoví koně v tréninku) a v možnosti výskytu komplikací (zápal plic, dušnost). Jedním ze základních preventivních chovatelských opatření je izolace nově příchozích koní před zařazením do stáda. U koní, kteří se zúčastňují sportovních nebo chovatelských akcí, je veterinární správou vyžadován doklad o vakcinaci podle platných vakcinačních schémat.

Herpesvirová onemocnění koní

 (virová rhinopneumonie, virové zmetání klisen, koitální exantém) se vyznačují schopností přetrvávat v organismu po prodělané infekci (tzv. latence). Uvádí se, že 75 až 90% dospělých koní prodělalo herpesvirovou infekci. Tito koně jsou doživotně nosiči viru, přestože se u nich zřídkakdy projevují klinické příznaky.

Existuje pět kmenů (EHV 1-5), nicméně závažná onemocnění způsobují pouze dva z nich. EHV-4 způsobuje tzv. virovou rhinopneumonii, což je onemocnění dýchacích cest podobné chřipce. Vážněji postihuje novorozená hříbata, odstávčata a ročky. Onemocnění se projevuje kolísající tělesnou teplotou, výtokem z nosu, namáhavým dýcháním. Stejně jako u chřipky zde hrozí riziko sekundárních infekcí, které ohrožují život pacienta.

Stálým strašákem je pro chovatele a majitele březích klisen po celém světě tzv. virové zmetání (angl. red-bag abortion), způsobované infekcí příbuzným virem EHV-1. Ke zmetání dochází v poslední třetině gravidity poté, co se virus pomnoží v krevním oběhu matky a způsobí předčasné odloučení placenty. Virus se přenáší stejně jako EHV-4 a virus chřipky infekčním aerosolem a přímým kontaktem. K prvnímu pomnožení viru dochází rovněž na sliznicích dýchacího aparátu, krevní oběh je zasažen, pouze pokud selže slizniční imunita (viz níže). Nebezpečí tohoto onemocnění tkví zejména v možnosti výskytu až 90% zmetání v postižených skupinách chovných klisen (tzv. abortion storms v roce 1989 v Kentucky, USA) a s tím spojenými ekonomickými důsledky.

Vakcinační schémata

Proti virovým onemocněním se liší v závislosti na typu použité vakcíny. Pro získání zákonem stanovené imunity proti chřipce u sportovních koní je třeba dodržet postup primovakcinace – revakcinace – booster, což znamená tři dávky v intervalu 2 – 4 týdny mezi první a druhou a 12 týdnů mezi druhou a třetí aplikací. Další boosterové dávky pro udržení imunity se opakují každoročně (před začátkem sezóny), u koní účastnících se akcí pod patronátem FEI každých 6 měsíců.

Na rozdíl od vakcinace proti chřipce u sportovních koní není očkování proti herpesvirovým onemocněním povinné. Majitelé sportovních koní nevyužívaných k chovu většinou argumentují tím, že herpesvirový abort se u jejich S-parkurového valacha těžko vyskytne a že herpesvirová rhinopneumonie u dospělých koní probíhá téměř bez příznaků, tak proč platit drahou vakcínu. Problém může nastat v okamžiku, kdy jejich valach, který je bezsymptomním nosičem viru, přijde do kontaktu se skupinou chovných klisen.

Vakcinace proti EHV-1 je proto rozhodně doporučitelná u chovných klisen před připuštěním a do 5. měsíce gravidity.

Na českém trhu jsou dostupné vakcíny několika výrobců, všechny působí na stejném principu a mají podobné složení. Účinnou látkou je inaktivovaný virus, který působí na buňky imunitního systému. Takto získaná slizniční imunita pak funguje jako bariéra při infekci divokým virem. Účinnost jednotlivých typů je ověřená výrobcem, vakcíny se aplikují injekčně, hluboko do svaloviny krku. Ve Velké Británii je dostupná rovněž intranasální vakcína (aplikuje se na sliznici dutiny nosní, odpadá nutnost injekce).